Aktuality

Jaguar Track Day a nepovedený start do 24h Le Hodonín

Byl to pro mne velmi nabitý týden. Vyrazil jsem z domu již ve středu a společně s Radkem Müllerem jsme vyrazili do Rakouska na Salzburgring, kde jsme měli možnost během čtvrtka otestovat "divoké kočky" značky Jaguar. Po vtipném příjezdu do rakouské vesničky v nočních hodinách jsme nebyli schopni najít vchod do rodinného domu, kde jsme měli ubytování, ale nakonec se nám podařilo dozvonit se na majitelku. Moje představa byla přespání v klasickém apartmanovém hotelu, byl to ovšem větší rodinný dům sloužící i pro hosty. :-)

Po dlouhé cestě jsme měli chuť na pivo, jenže místní obchody měly již zavřeno a nejbližší hospoda byla až v Salzburgu vzdálená 50 minut chůze. Syn majitele nám nabídl, že nám za úplatu prodá piva vlastní, což byla ideální příležitost posedět na letní zahradě s vyjímečným výhledem a probrat plány na zítřejší velký den.

Ráno jsme vyrazili na cestu dlouhou cca 15km směr Salzburgring, po příjezdu proběhla akreditace, svačina a krátké školení a mohlo se jít na věc.

Připraveny byly Jaguary F-type R V8 550 koní, F-type S V6 380 koní, XFR-S V8 550 koní aneb pekelně rychlý kombík a novinka XE-S s V6 a 340 koňskými silami pod kapotou. Na nedalekém cvičišti nás čekaly ještě slabší verze modelu XE a prémiové XJ.

Celý track day byl rozdělen do 4 částí. V první z nich nás zkušený závodník endurance series Chris Dymond povozil v F-type R formou "hot laps", abychom poznali trať a zároveň získali respekt z velmi silného sportovního auta. Ano, projíždět mírné zatáčky v 255km/h s plynem na podlaze a v posledním okamžiku přejít do velmi ostrého brzdění do následující zatáčky s tancující zádí vozu byl skutečný adrenalin. Byli jsme odměněni USB klíčenkou značky Jaguar, která obsahovala záznam jízdy včetně telemetrie a záběrů ze dvou kamer.

Následující část byla na cvičisti, kde jsme zkoušeli slalom s limuzínou XJ ve standardním a sportovním módu a především driftování s XE na cisternou pokropené zatáčce. Moje driftování bylo označeno jako wonderfull a excelent :-D

Závěrečné dvě části se konaly opět na okruhu, kde nejprve následovalo svezení s instruktorem a prezentace modelu XE-S, tedy britské horké novinky a v poměrně ostrém tempu mi instruktor ukazoval ideální brzdné body a průjezd tratí. Poté jsem přesedl do jednoho z nejsilnějších kombíků, tedy do XFR-S. Pod vedením instruktora ve stejném voze, kterému dělal spolujezdce právě Radek, jsme s další dvojící totožných aut následovali ideální stopu našeho leadera, který průběžně zrychloval tempo. Nedělalo mi žádný problém držet tempo s instruktorem, ale vůz za mnou jsme během kola ztratili a tak jsme museli zpomalit a čekat na něj. Podobný zážitek jsem měl v F-type cabrio a coupe, kdy instruktora následovaly tři totožné vozy a situace se víceméně opakovala. Držel jsem se auta před sebou a vždy se začlo ztrácet auto za mnou, na které jsme cca po půlkole museli čekat. Nicméně učit se závodní stopu v ostrém tempu od profíka, to je věc, kterou bych mohl dělat celý den, týden, půlku života? :-D

Naši akci jsme završili kvalitním obědem, poděkovali jsme ostravskému zastoupení a vydali se na cestu zpět do Brna s krátkou zastávkou v Linzu.

Bohužel během týdne na mne dolehla nemoc, která se pořád zhoršovala a tak byl velmi ohrožený můj start ve 24h Le Hodonín v rámci EKS. Během pátku jsem zůstal v Brně a zúčastnil se akce Peugeot Emotion Day s testováním 308GT a RCZ. Nejhorší situace nastala večer před 24h, kdy můj zdravotní stav byl opravdu na hranici schopnosti vylézt z postele, vidina 4x hodinového stintu v motokáře nebyla reálná a tak po dohodě s týmem jsem musel odstoupit a nechat tým Karting Paradise bojovat pouze v pětici.

Tímto jsem byl hodně zklamán, protože jsem se na takový unikát jako je 24h v motokáře těšil opravdu moc a přizpůsobil jsem tomu fyzickou přípravu i program celé druhé poloviny týdne. Místo toho teď ležím v posteli a sepisuji report aspoň z pozitivního zážitku ve formě Jaguar Track Day na Salzburgringu, což byl můj nejsilnější zážitek a to i ve srovnání s Ferarri F430, Aston Martin DB9 Mansory, Porsche 911 Turbo a Audi R8 :-)

      

      

Hodonínský motokárový pohár (HMP) - 2.kolo

Do druhého kola HMP zvolili pořadatelé jízdu v opačném směru, tzv. "backrace", který jsem se pokusil natrénovat až v pátek před závodem na místě za lehkého deště.

Do závodu bylo i při vidině horšího počasí připraveno vyrazit 50 jezdců, což je sice oproti HMP1 znatelný úbytek, nicméně kvalitní špička zůstala stejně nabitá.

Do kvalifikace jsem nastoupil hned v první skupině, což pro mne znamenalo drobnou nevýhodu v podobě osýchající tratě pro jezdce v dalších skupinách. Naštěstí i tento handicap jsem dokázal přetavit v úspěch a postoupil jsem do finále A z poslední desáte pozice. Abych pravdu řekl, tak jsem byl rád, protože rád bývám v situaci, kdy nemůžu ztratit, ale pouze získat.

V první finálové jízdě jsem byl celou jízdu nalepený na jezdci přede mnou a snažil jsem se čistě propracovat aspoň o jednu pozici vpřed. Během jízdy došlo k jedné výměně pozic, ale ve výsledku jsem dojel desátý, hrdý na to, že jsem jel čistě a nesnažil jsem se propracovat dopředu za každou cenu.

V druhé a třetí finálové jízdě se situace změnila, protože zapršelo a mokro mi vyhovuje. Druhou jízdu jsem dokončil na osmé pozici s velkou radostí, v poslední jízdě pak při ataku P7 jsem si nepohlídal "záda" a paradoxně to znamenalo pokles na P9.

Mírné zklamání z poslední jízdy vzápětí vystřídala spokojenost, protože z postupového desátého místa bylo ve výsledku místo deváté celkově, které pro mne znamená velmi důležité body do celkového bodování poháru a sice né velký, ale pořád posun vpřed.

Endurance karting series (EKS) - 9. hodin

Po úspěšně zvládnutém prvním závodu HMP na nové trati mne čekala výzva v podobě devítihodinového závodu EKS.

Dostal jsem pozvánku od týmu Karting Paradise, kde mne doporučil Radek Müller, za což bych mu chtěl poděkovat. Vzhledem k tomu, že 270ccm motokáry mne svým výkonem až tak moc nelákají pro delší ježdění, původně jsem nezvažoval účast v závodech tohoto typu, ale přesvědčila mne především prestiž seriálu EKS v podobě kvalitních jezdců v rámci týmu i v týmech soupeřů a nechal jsem se vtáhnout do děje.

Tým Karting Paradise původně ve složení Miro Marko, Tibor Kňazovič, Petr Kopeček, Onřej Kamas jsem doplnil já, samozřejmě nesmím zapomenout na manažerku Dášu. Kvalifikaci jel Ondra a podal velmi dobrý výkon a nestačil pouze na ostříleného šampióna Tomáše Denkera a vítěze kvalifikace Tomáše Cagaše.

V úvodní části jsme se trochu propadli, když skvěle jezdící tým Axel Racing v čele s Tomášem Bizubem a také tým Ferat s velmi silným Filipem Dilhofem šli před nás. V průběhu jsme ale zaváhání napravili a bylo jasne, že vitězem se stane tým DDS(Denker,Doležal,Šurýn) doplněný zkušeným Christophem Staskem a my se porveme o druhou pozici s týmy Axel Racing a Rival car.

Mé pochyby o účasti v tak dlouhém závodě vzaly za své, když jsem v obou svých plánovaných stintech zajel nejrychlejší kolo týmu a druhé nejrychlejší kolo celého závodu hned za Christophem, konkrétně o 30 tisícin. Forma byla a tak jsem byl vyslán do posledního neplánovaného stintu, abych dojel závod do cíle a udržel náskok 7 vteřin před Rival Car a cca 15 vteřin před týmem Axel Racing. Ve zkratce se to povedlo a poháněný zezadu Tomášem Cagašem z týmu Domark jsem dovezl náš tým do cíle na druhém místě, což jsme v tak velké konkurenci společně vnímali jako mimořádný úspěch.
Přikládám video z posledních přibližně 7 minut závodu z pohledu Tomáše Cagaše, který mne doslova dotlačil do cíle :-)

Následuje další video, kterým je reportáž z dílny Ondřeje Kamase.

Hodonínský motokárový pohár (HMP) - 1.kolo

Letošní letní sezonu jsem se primárně rozhodl věnovat HMP především kvůli kvalitě jezdců a kvalitě organizace. Přestože je to pro mne v podstatě přes půl republiky, tak touha měřit se s nejlepšími "semi-profi" závodníky na území ČR zvítězila.
Právě vzhledem ke vzdálenosti jsem nebyl schopen odskočit si na trénink nové tratě a pokusit se vymést pavučiny ze sání hodonínských motokár spolu s ostatnímu kamarády, kteří pilně trénovali. Rozhodl jsem se tedy na závody jet o den dříve a zkusit aspoň večer před závodem dostat trať tzv. pod kůži. Bohužel mne zradily všechny rosničky, Medardové i předpovědi na netu a místo pár kapek to byla průtrž. Bylo jasné, že nebudu schopen nic natrénovat, ale přesto jsme se rozhodli společně s místnimi pobavit se aspoň na mokré trati. Mechanik Mára byl tak ochotný, že nám půjčil strečovací fólii a my si zabalili boty a zadky :-D do fólie a zábava mohla začít.

Druhý den ráno na závod přijelo 65 závodníků a bylo jasné, že konkurence bude více než kvalitní. Podmínky pro kvalifikaci pro mne nebyly úplně ideální, tzn. první ostrá jízda na suché trati, k tomu kvalifikační čas pouze 4 minuty a začínal se snášet na trať mírný déšt.
No říkal jsem si, musím to zajet hned, protože druhá a třetí kvalifikační rozjíždka už bude za hustého deště a na vodě nikdo lepší čas nezajede. Dal jsem do toho vše a tlačil jsem na pilu, co mi skill stačil. K mé radosti padnul jeden docela slušný čas, který mne katapultoval přímo do A finále, konkrétně na 8. místo, těsně před Marcela Liedla. Radost byla obrovská a všichni jsme věděli, že kdo to nezajel teď, tak už dnes pro něj žádný posun v kvalifikaci neexistuje a taky to tak dopadlo.

V samotném finále se mi v první jízdě podařilo posunout z P8 na startu na P7 v cíli. Během jízdy jsem svedl několik soubojů s Petrem Kopečkem, kde mne nejprve předjel on i další soupeř, ale v druhé půlce jízdy jsem se dostal do úžasného tempa a předjetí jemu i dalším jsem vrátil, zážitek jsem ještě umocnil nejrychlejším kolem finále A, což bylo teda pro mne velké překvapení.

Druhá jízda už byla více kontaktní a více vyhrocená, včetně kamerového rozboru ze tří kamer po dojetí jízdy :-) Třikrát jsme si vyměnili pozice s Ondrou Kamasem a do toho jsme oba dotírali na Tomáše Denkera, který byl nucen v této jízdě jet hodně defenzivně, pravděpodobně kvůli horší káře. Snažil jsem se Tomáše předjet, ale potřebné místo jsem nenašel. Byl tam pak jeden moment, kdy jsem byl před "dlažbou" nalepený kontaktně na Tomášově nárazníku s tím, že zkusím předjet v následující zatačce, bohužel ani tam se mi to po vzájemné strkanici nepovedlo.

V poslední jízdě jsem pak doplatil na horší káru já, nicméně snažil jsem se defenzivně bránit svou prozatimní pátou pozici, před dotírajícím Ondrou Kamasem na ultra rychlé káře. Většina pole se nahustila do jednoho velkého vláčku a následovalo několik strkanic, ze kterých jsem bohužel vyšel špatně a byl jsem odstřelen mimo trať, viník těchto strkanic byl potréstán penalizací. V konečném součtu mi tedy patřila šestá pozice, tedy proti kvalifikaci posun ještě o dvě příčky výše. Pozici jsem uhájil před Marcelem Liedlem jen o lepší kvalifikační čas. Vzhledem k fiasku v poslední jizdě ještě můžu být rád, že jsem v celkovém součtu ztratil pouze jednu pozici a tak celé první kolo HMP hodnotím velmi kladně, pro mne je to asi zatím největší úspěch letošní sezóny, kde jsem získal mnoho nových zkušeností a splnil jsem si vytyčenou metu pro letošní sezonu hned v prvním závodě...no co víc si přat. Asi jen stejné štestí a více skillu do dalších kol HMP. :-)
Přidávám i odkaz na oficální článek z prvního kola HMP.
Přikládám krátky sestřih mokré kvalifikace a předjízděcích manévrů...

Moravský pohár - winter cup 3.kolo

Poslední kolo winter edice Moravského poháru mi dávalo šanci na třetí místo celkově a bylo jasné, že souboj o tuto pozici svedeme společně s Marcelem Liedlem. Nástup jsem měl velice slušný a to vítězství v tréninku, bohužel tam moje štěstí taky skončilo :-)
V prvni rozjížďce jsem skoncil až pátý, favorit závodu David až šestý. Mezi 1. a 6. pozicí bylo pouze 13 tisícin, takže nejvyrovnanější rozjížďka dosavadního průběhu. V poslední rozjížďce byl rozdíl mezi 3. a 6. (tedy mojí) pozici pouze 3 tisíciny, ano, opravdu je to tak, jezdci byli seřazení po tisícince, bohužel pro mne, na P3 mi chyběly právě ty čtyři tisíciny :-)
Finále bylo plné emocí a po srážkách a penalizacích jsem nakonec vybojoval ze šesté startovní pozice bronzový stupínek v cíli. Mimochodem všechny drobné ztráty na soupeře byly pouze v mých rukách, na káry si nemůžu ani trochu stěžovat, moje nejrychlejší kola byla 47:07,47:13,47:12,47:04 na čtyřech různých kárách.

Svoji účast ve winter cupu hodnotím jednoznačně pozitivně, i přes zisk celkové bramborové pozice. Své závodění jsem posunul na vyšší úroveň a oproti loňsku, kde jsem na výše zmíněné kamarády závodníky ztrácel půl vteřiny na kolo, což je skoro zázračný posun vpřed :-) Teď už jen chybí přenést zkušenosti z bratislavské Kart1 do Hodonínského motokárového poháru, kterého se chci letos primárně účastnit.

Moravský pohár - winter cup 1.kolo

Nabuzen úspěchem z Křížanova memoriálu jsem se rozhodl účastnit winter edice Moravského poháru. Byla to pro mne velká výzva, neboť měřit se se skutečnými profíky za relativně stejných podmínek nenabízí žádnou možnost k výmluvám, buď to prostě v těch rukách je, nebo není :-)
V rámci celého dne jsem bojoval na setinky s Tomášem Todym Denkerem a Marcelem Liedlem, David Filipek byl o krůček před námi, vždy cca o desetinku. O krůček za námi byl pak místní skiller z Kart1, Jano Strešnák. Finálové složení TOP5 bylo David, Tody, Marcel, já a Jano.
Marcel měl slabší káru, takže se to za ním začlo štosovat, předjel jsem ho čistě, na což jsem hrdý. A v tom mne zezadu začal masírovat Jano s vidinou podiového umístění. Dostal jsem 3x šťouchanec zezadu, přicemž druhý z nich byl v nájezdu na rovinu. Špatný nájezd udělal své a na konci roviny přišel třetí závěrečný a tam mne už vyťukal definitivně.
Držel jsem se Jana dalších 8-9min, kdy jsem jel stejné časy, ale po vzpamatování z ťukance jsem byl cca 4 délky káry za ním a rozdíl byl pořád konstantní, tedy ne a ne ho dohnat. Na posledních pět minut se musím přiznat, že už mi odešly ruce...měl jsem takovou skákavou káru a začaly mi šílene klouzat ruce na volantu. Tak jsem se držel zuby nehty spíše silově a to byl následek. Po jízdě jsme odhalili, že grip na rukavicích je fuč a teď to působí spíše opačným - klouzavým dojmem.
Umístění ve finále nakonec dopadlo takto: 1. David, 2. Tody + 2sec, 3. Jano +3sec 4. já + 3sec, Marcel tuším 6, ten pak dostal čočku natvrdo od borců za mnou.

Křížanův memoriál 2015

Aktuální sezona pro mne začala už v lednu, konkrétně 18., jako již tradičně na Memoriálu Petra Křížana v bratislavské Kart1 aréně za účasti předních jezdců z Čech, Slovenska i Maďarska. Mezi největší hvězdy patřili Lucie Panáčková a Zdeněk Groman. Čekala na nás nová a neznámá varianta tratě č.5, kterou jsem poprvé poznával až v kvalifikační jízdě. Byli se mnou i někteři hujeři viz. David Filípek, kteří si udělali několikasetkilometrový výlet v týdnu a byli "natajňačku" trénovat předem.
V průběhu rozjížděk jsem bojoval o P3 s Attilou Knézlem. Byl to boj na tisícinky a v celkovém součtu byl na tom Attila o kousek lépe a tak mu ve finále patřila P3, já jsem startoval čtvrtý. Do skupiny amatér byl zařazen i ostřílený borec a také pravidelný účastník International Indoor Kart Cupu Tibor Gloznek, vlastnící licenci MSR, který vybojoval P2. P1 patřila namotivovanému Davidu Filípkovi.
V rozjíždkách jsem se nedostal pod 47,40. Ale vzhledem k tomu, že jsem jel úplně bez tréninku, tak asi očekávatelný stav, každopádně proti loňsku to byl pro mne obrovský posun.
Až ve finále jsem přisel jak na to. Nicméně na Lucii Panáčkovou jsem pořád ztrácel 4desetiny, měla sice o 5kg v káře méně, ale to určitě nebyl důvod mé čtyřdesetinové ztráty. Měl jsem k dispozici káru vždycky přímo po Lucii, takže jsem mohl přímo porovnávat své časy za stejných podmínek.
Ve finále jela celá TOP4 časy na hranici 47,0 a takto kompaktně jsme dojeli až do cíle bez předjížděcích manévrů. Tlačil jsem na Attilu celých 15 minut, ale neúspěšně, řekl jsem si, pokud ho mám předjet, tak čistě, šlo přece o bednu.
Můj celkový dobrý pocit byl okořeněn nejrychlejším kolem finále a pohárem i za bramborovou pozici :-)